Reality mňau

Jako každá správná manželka a máma dospívajícího syna se po návratu ze zaměstnání věnuji bohulibé domácí činnosti v podobě vaření, praní prádla, žehlení a úklidu. Naštěstí jsem také panička jednoho psího mazlíčka a tak si užívám i odpolední procházky v lese. A večer se u nás, jako ve většině domácností, pustí zprávy z domova i ze světa. Z telky se na nás řítí události dnešního dne a manžel vše patřičně komentuje. Jenomže to já už sedím u jiné obrazovky, na uších mám sluchátka a nemohu oči odtrhnout od reality-šou, tedy popravdě reality-mňau. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu s napjetím sledovat, jak se Edík nechá olizovat od Sárinky, nebo jak se Tobík šplouchá ve vaně, poklepala bych si zřejmě na čelo :-) ..ale taková je skutečnost…

Poprvé jsem se setkala se zvláštní formou reality-šou na svém prvním pracovišti, moje starší kolegyně se každé ráno scházely a vyprávěly si, co se dělo u nich doma a když tenkrát v polské televizi začali vysílat americké seriály, došlo i na barvité líčení příběhů z Dalasu a Dynastie. My jsme doma jako čerství nemajetní novomanželé televizi ještě neměli, takže jsem nic nechápala, ale to se časem samozřejmě změnilo a i do naší domácnosti přibyl nový člen v podobě tel-bedny. Nejprve jsme byli obdarováni starší černobílou a později došlo na koupi barevné. A když začaly naše děti dorůstat do věku, kdy už jim nestačily pohádky Boženy Němcové, ovládl naší domácnost Walt Disney a jeho postavičky, později i další seriály.

A pak nastalo období, kdy se televizní štáby začaly pomalu prokousávat do domácností a soukromí rodin, manželé si vyměňovali manželky, skupinky lidí se nechávali zavřít do izolace pod stálý dohled kamer a velkého bratra, dívky chtěly být nejkrásnější, talenty chtěly být nejtalentovanější, vařilo se a šmejdilo a tak jsem se na televizi přestala dívat. A co udělali moje děti, naučili mě používat internet …ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že i já propadnu určité závislosti a adresa http://www.srdcemprokocky.cz bude magnetem, který mě bude přitahovat při každém spuštění počítače. …a jak to probíhá dnes ?...asi takto…když je klídek, nebo i není, pouštím PC, klikám na adresu čičinek a jedu, jedu (přiznávám, že čtu příspěvky od nejnovějších k nejstarším, ale to neva, stejně jsem v obraze), videa, články, příspěvky…pláču, nadávám, směju se, nevěřícně kroutím hlavou a věřte, nevěřte, jsem na Kristýnu a Michala pyšná, jakoby to byly moje děti. Obdivuji je za to, co dokázali, těším se ze všech úspěchů a nechápu ty, co kritizují.

Škoda, že tohle ještě televize neobjevila, ale co není – může být...

Autorka: Jana Syblíková