Sbohem, Kjárinko

Jakoby některé kočičky přicházely do útulku jen proto, aby dožily v teple a v klidném prostředí. Je tomu skutečně tak. Pokaždé jsme ale v případě brzkého a smutného konce překvapení, protože nikdy dopředu netušíme, jak se který příběh bude odvíjet. Celou smutnou událost lze pochopit až zpětně. Vše chápeme až poté, co nás nebohá kočička nadobro opustí. Zdá se, že nás mnohdy osud pokouší a pohrává si s námi. Od té doby, co bydlíme v srdíčkovém útulku, setkáváme se s podivnými životními osudy opuštěných kočiček.

Krásná a zřejmě s Britkou křížená kočička z Kladenska zmateně pobíhala po poli. Chlapíkům z maringotky to nedalo a kočičku se snažili chytit. Dobráci chtěli kočičce zajistit pomoc alespoň tím, že ji vezmou dočasně k sobě “domů“. Slovo dalo slovo a Kjárinka byla přijatá do srdíčkového útulku.

Michal si kočičku po dohodě vyzvedl u zachránců po cestě z práce a pádil rovnou na veterinární kliniku. Paní veterinářka potvrdila, že má kočička odchlíplou sítnici a tudíž nevidí. Jediné, co mohla kočička rozeznat, bylo světlo a tma. Při troše fantazie mohla Kjárinka rozeznat i stíny. Od počátku bylo setkání s Kjárinkou velmi kouzelné a zvláštní. Kočička neviděla, ale o to víc vnímala. Kjárinka intenzivně naslouchala mému hlasu a vrněla.

Člověk má možnost rozhodovat se sám za sebe, kočička tuto možnost nemá. Nechci se smířit s myšlenkou špatného světa. Smířit se s tím, že nějaký “člověk“ Kjárinku už z jakéhokoliv důvodu nepotřeboval a vysadil ji v chatařské osadě. Kočička po pár dnech sestoupila z osady níže na pole, kde se v té době již zcela jistě poraněná, slepá a celá dezorientovaná motala. Naštěstí si zmatené kočičky všimli chlapíci z maringotky a poskytli jí azyl.

Kjárinka přijela do útulku slepá, nemohla nás vidět, ale naprosto dokonale nás vnímala. Cítila jsem ke Kjárince velmi intenzivní a silné pouto. Celá situace byla naprosto zvláštní, podivná a nepopsatelná.

Moc jsem si přála, až se kočička vyléčí a ze všeho se dostane, aby byla šťastná. Měla jsem jasnou představu, jak moc to bude fajn. Co na tom, že kočička nevidí, to pro nás bylo v tu chvíli nepodstatné. Hlavně, aby byla spokojená. Slepota přitom nesla tu nejhorší zvěst nemoci. Kjárinka s největší pravděpodobností utrpěla úraz, přičemž muselo dojít k rozsáhlému poškození, něco zásadního se muselo stát a to něco se stalo kočičce osudným.

Všichni jsme doufali, že Kjárinka bude operována a problém se vyřeší. Kontrastní látka totiž neprocházela trávicím ústrojím. Domnívali jsme se, že v bříšku je nějaká zábrana, na kterou se nabalilo jídlo či chloupky a kočičku tím ucpalo. Opak byl však pravdou. Po operaci už jsme jen čekali a doufali, že se nemocí ochromená střeva a žaludek dají opět do pohybu. Kjárinka se však nacházela na konci své životní etapy a nebylo již návratu zpět.

Milovaná Kjárinko, nemůžu naplno vyjádřit své pocity, tak moc mne tvůj odchod zasáhl. Dokonce nenalézám slova, bojím se vzpomínat a vracet k minulosti. Všechno proběhlo až děsivě rychle, a přesto bylo loučení s tebou nesmírně těžké a dlouhé. Chtěla bych se s tebou, Kjárinko, alespoň v krátkosti rozloučit a povědět ti, jak moc si vážím toho, že jsem mohla o tebe pečovat. Chtěla bych vyjádřit, jak vděčná jsem také za to, že jsem se s tebou měla možnost rozloučit a jsem si naprosto jistá, že se tak stalo v momentě, kdy už ti moc času na tomto světě nezbývalo.

Milovaná Kjárinko, nikdy na tebe nezapomene!

Tvá srdíčková rodina.

Autorka: Kristýna Kacálková