Rozloučení s milovanou Nanynkou

Nanynka, tolik podobná kočičce Lucince. Obě princezny byly tříbarevné a obě trpěly chronickým selháním ledvin. Nanynka k nám přišla v druhé polovině března 2013 a zůstala velmi krátce. Kočenka byla zbídačená, vyhublá a zřejmě již starší. Těžko říct, jaký osud kočičku v minulosti provázel, ale nic dobrého zcela jistě neprožila. V první chvíli, když jsem Nanynku viděla, říkala jsem si, jak moc je podobná kočičce Lucince, která nás loni opustila právě pro onemocnění ledvin: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/1814 a napadlo mne i to, zda nebude mít Nanynka stejný osud. Hned jsem ale tuto myšlenku vypudila z mysli. To tak, abych ještě něco špatného přivolala, napadlo mne.

Netušíme, kde přesně byla kočenka Nana nalezená, víme jen, že pocházela z Prahy. K nám se Nanynka dostala prostřednictvím naší kočičí kamarádky, kterou kontaktovala další kočičí kamarádka s tím, že má doma právě nalezenou zuboženou kočenku. Bohužel však, ve svém bytě a s mnoha zvířátky si ji již nechat nemohla. Jako bychom to nějakým záhadným způsobem vytušili, kývli jsme na převzetí kočenky do srdíčkové péče. Přeci jen máme klece, infuzní stojany a vše uzpůsobené tomu, abychom mohli poskytnout zuboženému zvířátku potřebnou pomoc.

Kočenka Nana byla v den přijetí do srdíčkového útulku na veterinární prohlídce. Po vyšetření již nebylo na co čekat a léčba tak mohla být zahájená. Nanynka dostala domů infuze a léky na zlepšení celkového stavu. Musím říct, že tak moc vyhublé nebožátko, to bylo skutečně na pováženou. Nikdy dopředu netušíme, jakým směrem se bude zdravotní stav zvířátka ubírat. To ale vlastně netušíme ani u zvířátka na první pohled normálně vyhlížejícího, natož pak u zubožené dlouhodobě strádající chudinky. Nanynce vystupovala páteř, boky měla propadlé a sípala jako o život. Kočička měla kašel tak silný, že chvílemi ani nemohla popadnout dech. Den poté jsme přijímali do útulku stejně zbídačeného kocourka Kolju z Vlkanova. Nana a Kolja - nebohá kočičí dvojička, která se nám natrvalo zaryla hluboko do paměti. Nebožáčci měli stejně vystouplé páteře, stejně propadlé boky, stejně sípali, kožíšky jim hrály všemi barvami a v očích jim plál nesmírný vděk za hrstku papání a teplý pelíšek. Navíc měli oba chudáčci u nás velmi podobný osud, i když si každý z nich zažil svůj určitě velký a rozdílný příběh.

Doufali jsme chvílemi a možná naivně jsme si mysleli, že můžeme boj nad nemocí snad i vyhrát. Kočička Nana první večer v útulku spapala několik granulek, napila se a šla odpočívat do pelíšku. Po celou dobu, co byla Nanynka u nás, zůstala její mistička s granulkami téměř plná, jestli zmizelo deset granulek, bylo to moc. Kočenka uždibovala z kapsiček a konzerviček jen tak lehce, aby se neřeklo. Pamatuji si ale, že bylo pár momentů, kdy spapala i více a to nám vykouzlilo pokaždé úsměv na tváři. Mysleli jsme, že to prostě půjde, že svůj mizerný zdravotní stav kočička ustojí. To si ale myslíme pokaždé, nikdy se totiž nechceme smířit s tím, že to může dopadnout i jinak. První krevní zkouška ukázala na nemocné ledviny a vysoký zánět. K tomu se prokázalo, že má kočička nemocné plíce a tak vůbec od všeho špatného kousíček. Aby se dalo poznat, zda je onemocnění ledvin akutní či chronické, musí se krevní zkouška zopakovat. Při druhé krevní zkoušce jsme doufali v dobré, ale vyšetření nám jasně ukázalo, že je jen otázkou velmi krátkého času, kdy se stav kočičky zhoupne ještě níž. V podstatě jsme se dozvěděli stejný verdikt jako u kočičky Ingrid, která nás nedávno opustila.

Osudy kočiček s nemocnými ledvinami – nově kočičky Ingrid: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2307 a Nanynky si byly v mnohém podobné. Ingrid měla k plusu maličko “štěstí“. To rádoby štěstí spočívalo v tom, že mohla být Ingrid mimo karanténní klec přímo v pokoji, procházet se a tulit se k ostatním kočičkám. Ne, že by to byla nějaká výhra, ale na sklonku života to bylo pro Ingrid velké zpestření, to mi můžete věřit. Bohužel, Nanynka nemohla být ani odčervená, to pro svůj vážný stav a navíc byla velmi krátce na karanténě, nemohla být tedy vypuštěná do pokoje mezi ostatní. Nebohé kočenky nám bylo nesmírně líto. Tušili jsme, že nás Nanynka brzy opustí, ale nemohli jsme jí dopřát víc, než bylo v tu chvíli možné, to abychom neohrozili ostatní kočičky a zároveň samotnou Nanynku.

Nevím, zda se musí na vlastní kůži zažít stav, kdy pečujete o umírajícího, anebo se to snad dá vyčíst naplno z těchto řádků? To opravdu netuším, jak kdo dokáže vnímat tuto nelehkou úlohu. Vím ale jistě, že kdo miluje zvířátka, zůstane mu parťákem až do posledních chvil, to když přijde čas, rozloučit se. Vím jistě, že starost o nemocná, ztrápená, stará či jen tak opuštěná zvířátka, je starost velmi náročná, ale také velmi krásná.

Milovaná Nanynko, byla jsi u nás pouhou chvíli, ale nám bylo velkou ctí s tebou zůstat do poslední chvíle. Bylo těžké rozhodnout, slzy se draly do očí, ale věděli jsme, že strádání v kleci již nemá žádný další smysl a přišlo by už jen utrpení. Už žádné další trápení, žádné infuze, žádná prodlužovací léčba. Tělíčko zubožené, vyhlídky na budoucí šťastný život veškeré žádné, chuť k jídlu se nadobro vytratila. Už to bylo moc a moc špatné, přesto všechno jsi nám dávala najevo svou náklonnost, oddanost a důvěru. Byla jsi neuvěřitelně milá a hodná kočička, která musela venku strádat jen pro lidskou lhostejnost.

Budeme na tebe, Nanynko, vzpomínat s úctou a pokorou.
Tví nejbližší ze srdíčkového útulku

Autorka: Kristýna Kacálková