O Bedříškovi

Bedříšek přišel bydlet k mojí kamarádce Lence už před pěknou řádkou let. Lenka bydlí na okraji Prahy, v domku s velkou zahradou. V té době vlastnila tři psy a dvě kočky. Tehdy ještě bezejmenný prouhatý kocourek začal docházet v pravidelnou hodinu na snídani a stejně tak později odpoledne na večeři.

Odolejte hypnotizujícímu kočičímu pohledu, to prostě nejde! Baštu kocourek vždy dostal, ale nikterak se nedomáhal vstupu do domu. Navíc Lenka měla pocit, že pět chlupáčů zcela stačí a neměla v úmyslu poskytnout další azyl. Zlom nastal s prvním sněhem. Kocourek přicházel dále pravidelně na stravu, jenomže po jídle neodcházel jako dříve.Zůstával sedět na sloupu u branky a zdobil vchod do zahrady. Prostě se rozhodl, že zde bude bydlet. A tak se stalo, asi po týdnu se smečka rozrostla o prouhatého Bedříška. Zatímco déle bydlící kočky se nikterak nedožadovaly vstupu do lidských postelí a dá se říci, že krom času na krmení o nich nikdo nevěděl, né tak Bedříšek.Ten okamžitě obsadil ta nejpohodlnější místa v domě a aklimatizoval se bleskurychle. Neuniklo mu nic, zvláště pak činnost v kuchyni. Zatímco ostatní chlupáči způsobně očekávali v daný čas naplnění mističek, Bedříšek si prostě vzal vše, co nebylo skryto. Stal se z něj excelentní zloděj. Kdyby to bylo tu a tam kousek salámu nebo sýra, prostě nějaká drobnost, jak už to kočky dělávají, když je člověk neopatrný.Ale Bedříšek si například dokázal otevřít troubu u sporáku, kde byly schovány obalené řízky připravené k pozdějšímu smažení. Část si stihl odnést do skrýšky, než byl odhalen. Nebo z tašky s nákupem odtáhl do zahrady pod svůj oblíbený rododendron zhruba kilovou uzenou pečínku ve vakuovém balení. Ve chvíli, kdy byla pečínka postrádána, už měl tuhý obal roztrhaný a pracoval na obsahu.

A takových příhod bylo za ty roky bezpočet a Bedříškova vynalézavost neznala mezí. Je dodnes podezírán i z masakru v kůlně na dříví. Na jaře se přátelé rozhodli, že tam po delší době udělají pořádek. Oněměli překvapením, když při úklidu objevili šest uschlých veverčích ocásků. Kdo byl vrahem, to se už nikdo nedozví, ale například kunu jsme tam nikdy neviděli.Ovšem Bedříškova lovecká vášeň je celkem známa v širokém okolí. Těch drobných zpěváčků, co mu padlo za oběť, pokud nebyl včas seřván! Troufnul si i na křiklouna straku. Ale říká se, že na každého jednou dojde. Zrovna jsem byla letos na jaře u Lenky na návštěvě, seděly jsme na terásce a popíjely kafčo. Bedříšek si hověl na mém klíně a vcelku pohoda.Po chvíli se sebral a šel zkontrolovat zahradu. Najednou jsme uslyšely ze zadní části zahrady vyděšený ptačí křik. Než jsme stačily rozpoznat, kde se co děje, vidíme pádícího Bedříška se zoufalým výrazem. Chtěl vběhnout do kůlny, avšak dveře zaklaply a než stačil změnit směr, byl zahnán do škvíry mezi stěnami kůlny a ztrestán.Zle se do něj pustili kosí rodiče, zřejmě jim chtěl vybrat hnízdo. A skutečně ho začali klovat do zlodějského kožíšku až z toho zůstal ohromen. A jak byl vždy při svých výpravách za zlodějnou neohrožený, najednou se přikrčil před útočícími kosáky.

Samozřejmě celý incident trval jen pár vteřin, Bedříšek zdrhnul, ale kosáci ho pronásledovali až k terase, kde jsme s Lenkou stály a nevěřily svým očím. Ten den Bedříška už nikdo nespatřil,přišel až opožděně na véču.

Autorka: Marie Michlanová