Poslední rozloučení s milovanou Lízinkou

Ještě jsme se nestačili vzpamatovat a rozloučit se s kočičkami, které nás v těchto smutných dnech opustily, a opět nás překvapilo další velmi smutné loučení. Tentokrát se loučíme s milovanou kočičkou Lízinkou, která nás opustila pro vážné onemocnění.

Lízinky příběh byl protkaný zvláštním kouzlem. Kočička pocházela z Plzně, kde měla provizorní příbytek na zahrádce hodné paní. Ta se však ocitla v tíživé životní situaci a Lízince tak hrozilo, že by zůstala sice stále venku, ale tentokrát by se ocitla zpět na ulici, odkud také pocházela. Slovo dalo slovo a Lízinka putovala do Vrbičan.

Útulkem prochází mnoho kočiček. S každou takovou kočičkou se píše velký příběh. Nedílná součást dějin se následně odvíjí v útulku. Každou kočičku vnímáme jako originál se spoustou mnohdy až neuvěřitelných detailů. Stejně tak tomu bylo u Lízinky, kterou jsme přijímali v září roku 2012 do srdíčkového útulku. V tentýž osudový den jsme naprostou náhodou zjistili, že má Lízinka pod tlapičkou – jakoby pod paží nějaký útvar. Útvar se nacházel na velmi netypickém místě. Zvláštní bylo, že jsme tento útvar nahmatali a objevili v den příjmu Lízinky do útulku naprostou náhodou. Jakoby přišlo včas varování pravděpodobného blízkého a přesto tak vzdáleného konce. Vždyť Lízinka dokázala žít s tak agresivním nádorem několik dlouhých měsíců.

Vše nejprve poukazovalo na skutečnost, že se jedná o rakovinu mléčné žlázy. O to větší bylo překvapení, když přišly výsledky histologie, které poukázaly na postvakcinační sarkom. Postvakcinanční sarkom vzniká u malého procenta jedinců následkem očkování, přičemž pokud není bulka odhalena včas, ve většině případů je osud kočičky v krátké době zpečetěn. Lízinka však měla nádor na netypickém místě po očkování. Tak jak tak, přesto byl nádor tak zásadní a zhoubný, že se s tím již nedalo nic dělat. Při každé operaci byla s nádorem odstraněná i větší část tkáně, přesto jsme boj se zhoubnou nemocí na plné čáře prohráli.

Pamatuji si den Lízinky první operace, jakoby to bylo včera. Vím přesně, na kterých místech jsem po cestě domů z veteriny několikrát s Lízinkou zastavovala a kontrolovala ji. Jednou u cesty, podruhé na benzině. Je to smutné, přichází vzpomínky na milovanou a velmi velmi milou kočičku. Pamatuji si, jak Lízinka nepapala kapsičky, ale pouze granulky, jak jsme se tomu podivovali a jak jsme byli rádi, když jsme tuto skutečnost zjistili a dokonce víme, na jaké granulky reagovala Lízinka nejvíc – granulky Proplanky. Pamatuji si, na kterých místech Lízinka u nás v útulku lehávala a odpočívala. Pamatuji si na mimořádně velkou proutěnou kukaň, kterou si Lízinka přivezla do útulku ještě z původního domova. V kukani byl hrubý molitan, aby nebylo kočičce zima.

S každou kočičkou nás pojí silná pouta, vzpomínky úsměvné i ty slzavé. Lízinka byla neskutečně milá, snášenlivá, přátelská a hodná kočička. Vždy jsme si říkali, že je pro její vážné onemocnění kočičky obrovská škoda. Nemohli jsme Lízinku nabízet k umístění, protože jsme věděli, že kočičky stav není vůbec dobrý. Myslím, že mnoho páníčků by bylo za tak milou kočičku rádo, jenže bohužel. Lízinka byla první, kdo nás i vás návštěvy v pokoji Maxíka chodil pozdravit – samozřejmě společně s maximálním Maxíkem. Lízinka byla velmi komunikativní a společenská, zlatá a přívětivá kočička.
Nikdy nezapomenu na Lízinky způsob komunikace, to když se kočenka hlásila o pozornost. Nikdy nezapomenu na Lízinky krásné a zvláštní duhově dvoubarevné zelenožluté oči plné dobroty a lásky. Nikdy nezapomenu na klidný zasněný pohled, kterým se Lízinka dokázala dlouhé hodiny dívat z okna. Nikdy nezapomenu na Lízinky nádherně zbarvený mourovaný kožíšek se zrzavým nádechem. To vše ale podtrhovala jasně povadlá srst vážně nemocného zvířátka.

Po třetí a již poslední operaci jsme se rozhodli, že Lízinku nenecháme zatížit chemoterapií a jediná nasazená léčba, byla léčba homeopatiky.

Nikdy také nezapomeneme na poslední tři dny, než jsme se s Lízinkou naposledy rozloučili. Najednou to nebyla ta naše Lízinka. Ve čtvrtek 20.6.2013 zasáhla naší republiku šílená a nesnesitelná vedra, útulková teta Kristýna ten den bojovala s virózou. Přes veškerá příkoří bylo nutné chodit kočičky sledovat. Převážně ty kočičky, které byly trvale anebo jen dočasně v léčbě. Lízinka ležela jako placička a na první pohled jí nebylo dobře. Říkala jsem si v duchu, že je mi taky špatně, vždyť v tak neskutečně šíleném počasí se nedalo ani pořádně dýchat, natož pak zcela normálně fungovat. Přesto jsem zaujala postoj, který mi nepřidal na klidu a napadlo mne “CO KDYŽ UŽ LÍZINKA MUSÍ ZA DUHOVÝ MOST?“. Otevřela jsem okno, to abych se snažila vytvořit alespoň maličko průvan a zkoušela jsem Lízince dávat něco na zub. Zkoušela jsem nabídnout Lízince vaničku, bílý jogurt a kapsičku, ale nikterak zásadně jsem neuspěla. Něco málo Lízinka slízla, ale koukala na mne pohledem plným zoufalství, beznaděje a dokonce i bolesti. Pohledem jakoby zastřeným a upozorňujícím, že se blíží něco, co již nepůjde zvrátit.

Když jsem se snažila Lízinku přenést na jiné místo, to abych vyzkoušela, zda a jak se pohybuje, kočička reagovala bolestivě. Dostavily se první silné a děsivé myšlenky, vždyť nádor stále rostl, byl větší a větší. Nebylo tedy pochyb o tom, že s tím může souviset i absolutně podivný zdravotní stav milované Lízinky.

A skutečně, následující den byla sice Lízinka vyrovnanější a komunikativnější, ale přesto mne pozorovala úplně jiným pohledem. Několikrát zamňoukala na znamení věčného přátelství, ale zároveň také proto, aby mne upozornila na brzké loučení.

V sobotu jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou, zda Lízinku vzít či nevzít na plánovanou veterinu. Jediný pohled ale stačil na to, abych se rozhodla, že ano. Cítila jsem, že je zdravotní stav kočičky Lízinky špatný, ale nepřipouštěla jsem si, že se budeme brzy loučit. Pořád jsem si říkala, že to není možné, že ještě ne, že na Lízinku určitě nezapůsobilo dobře šílené počasí a vše špatné, že bude brzy zažehnáno. Mýlila jsem se. Paní doktorka nejprve zhodnotila na první pohled, že se Lízinka hodně zhoršila a je docela možné, že už jí selhává některý z životně důležitých orgánů. Paní doktorka Lízince odebrala krev, aby zjistila více. Přišlo smutné zjištění. Lízince již selhávaly ledviny a to tak, že již nebyla cesta zpátky. A jak to už u onemocnění ledvin bývá, většinou tento stav zjistíte, až když jsou ledviny z větší části poškozeny. U Lízinky tento fakt umocnil zhoubný nádor, ačkoliv byla pravidelně kontrolována a vyšetřována.

Jsem vděčná za to, že již nemusela Lízinka déle trpět - kapat infuze a zůstávat v léčbě. Jsem vděčná za to, že v osudový den krevní zkouška jasně poukázala na nezvratný stav. Za tuto skutečnost jsem vděčná právě proto, že se již nadále kočička nemusela trápit zbytečnou léčbou. Ve chvíli, kdy by bylo potřeba díky ne zcela jasným výsledkům kočičku léčit a my bychom ještě s určitostí nevěděli, na čem jsme, byla by to pro Lízinku další zátěž. Nikdy totiž nevíme, dokud není zcela jasno, na jakou stranu se stav jakékoliv kočičky zvrátí, zda lze ještě zabojovat, anebo je boj o život již zcela prohraný. Jenže, každá smrt znamená nový začátek, těžko říct, zda na této planetě anebo snad úplně jinde?

**********
ZÁPISKY Z WEBU:

• 20.9.2012 Příjem z Plzně, kočička Lízinka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Plzne_-_kocicka_Lizinka_20...

• 23.9.2012 Video a foto - Lízinka je po operaci v autě, natočeno v rámci cesty z veteriny:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Lizinka_je_po_operac...

• 3.1.2013 Video a foto - Lízinka po 2.operaci: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Lizinka_po_2.operaci

• 25.3.2013 Video a foto - Lízinka po operaci v kleci, Sandra vypuštěná z karantény do pokoje Maxíka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Lizinka_po_operaci_v...

* 22.6.2013 Video a foto - Pavla ve Vrbičanech, o Lízince, Eda Nezbeda: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_a_foto_-_Pavla_ve_Vrbicanech,.... Video o Lízince a Edovi Nezbedovi. Lízince není dobře, Eda zlobí. Na fotografiích je také naše hodná sousedka Hanka.

* 22.6.2013 Máme pro vás smutnou zprávu, po půl dvanácté jsme se naposledy rozloučili s milovanou Lízinkou, která měla velmi agresivní zhoubný nádor a dokázala s tak vážným onemocněním žít od září 2012 v srdíčkovém útulku: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/posledni_rozlouceni_s_Lizinkou_22.6.... Lízince již selhávaly ledviny a žádná další léčba by už milované kočičce neulevila. Je to tři dny, co šel stav kočičky Lízinky velmi příkře dolů. Na první pohled bylo jasné, že Lízince nebylo dobře a paní doktorka dnes dobře odhadla, že kočičce již selhává některý z životně důležitých orgánů. Také paní doktorka hovořila o tom, že nádor již metastázuje. Viděla jsem úplně jasně, že bylo Lízince těžko, že se její stav zhoršil, že ležela jako placička, bylo to smutné. Oči se opět plní slzami. Jsme tady ale také proto, abychom zvířátkům pomáhali na druhý břeh a zbytečně je netrápili, když už není žádná šance na zlepšení stavu. Spinkej, Lízinko, budeme na tebe vždycky s láskou a úctou vzpomínat!

* 22.6.2013 Video - vzpomínka na Lízinku z pokoje Maxíka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_vzpominka_na_Lizinku_z_poko.... V den příchodu do útulku bylo objeveno, že má Lízinka pod tlapičkou/ u tlapičky jakoby pod paží bulku. Histologie prokázala, že Lízinka měla postvakcinační sarkom, který vzniká následkem očkování především vztekliny a FeLV, ale nejen tohoto očkování. Kočičí postvakcinační sarkom: http://www.kocky-utulek.cz/?q=node/1714. Na internetu naleznete o postvakcinačním sarkomu mnohé, jistý je ale fakt, že pokud neodhalíte bulku včas v poměrně krátké době, je osud kočičky zpečetěn. Rozhodně nejsem proti očkování, jen bychom měli být vůči jakékoliv změněně vždy velmi obezřetní. Lízinka měla bulku na velmi netypickém místě, co se očkování týče, ale histologie stále poukazovala na postvakcinační sarkom. Původně jsme si mysleli, že se jedná o rakovinu mléčné žlázy, což se ale nepotvrdilo. Zda byl nádor pod tlapičkou Lízinky postvakcinační sarkom anebo nebyl? Stále máme jisté pochybnosti, je to zvláštní. Ať byl či nebyl, každopádně se jednalo o nádor s nejvyšším stupněm zhoubnosti. Na Lízinku nikdy nezapomeneme, už navždy nás bude v myšlenkách provázet. Její upřímný a milý pohled hodné kočičky vidím stále před sebou. Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!

**********

Milovaná Lízinko, bylo nám ctí, poskytnout ti šťastné dožití v srdíčkovém útulku. Hned po prvních výsledcích histologie bylo nad slunce jasné, že u nás zůstaneš již natrvalo. Jsem si naprosto jistá, že jsi u nás byla vyrovnaná, spokojená a šťastná kočička. Z každého tvého pohledu bylo cítit, jak moc je ti s námi fajn. A my – útulkoví páníčkové – jsme ti nesmírně vděční za další velkou životní lekci a zkušenost. Jsme ti nesmírně vděční za to, že jsme o tebe mohli s láskou pečovat a radovat se z toho, jak moc jsi nám dávala o sobě vědět, a jak moc přesvědčivě jsi nás nasměrovala nakonec i k tomu, aby bylo tvé trápení co nejkratší. Je to neuvěřitelné, ale nikdy nezapomeneme na tvůj osobitý způsob komunikace, které jsme do detailu rozuměli.

Vzpomínáme a nikdy na tebe, milovaná a zlatá Lízinko, nezapomeneme!

Všichni tví kamarádi ze srdíčkového útulku

Autorka: Kristýna Kacálková