Horor na dobrou noc

Varování – není vhodné pro mladistvé a přecitlivělé osoby.

Jak už jsem se v poslední době přesvědčila mnohokrát, to, že si něco naplánujeme, ještě vůbec neznamená, že to tak nakonec opravdu i bude. Ale to, že zažiju horor na vlastní kůži, mě fakt ani ve snu nenapadlo.

Po náročném víkendu, za který jsem naspala asi 5 hodin, jsem se včera těšila, jak si pěkně po večeři půjdu lehnout a vše dospím. Kočky jsem pro jistotu zahnala domů, aby na zahrádce nebyly tak dlouho samy bez dozoru, když se budu koupat, během koupání se několikrát přišly do koupelny podívat, vše bylo v pořádku jako vždycky. Po vykoupání mě ale čekal šok. Vyjdu z koupelny, najednou koukám, na stěně krvavé cákance, na zemi krev, popojdu dál, na zrcadle krev, na druhé stěně cákance od krve, krvavý stopy byly všude, kam jsem dohlédla, bylo to fakt jak z hororu! Volala jsem tedy na Martina a začali jsme hledat kočky. Garry jsem objevila v ložnici, ležela si v klídku na posteli, vedle ní krvavé stopy, čapla jsem jí, prohlížela jsem jí, otevírala jsem jí pusu, osahávala jí, nikde nic, běžela jsem tedy vedle, kde Martin prohlížel Maryšku, u ní taky nic, navíc obě kočky byly hrozně v klidu na to, jaká tam byla spoušť, říkám: „To přeci není možný, vždyť to tady vypadá jak po vraždě a oba jsme byli v koupelně, musí to prostě být z těch koček!“, začali jsme tedy logicky přemýšlet, která místa jsou u koček nejvíc prokrvený (navíc ta zeď je fakt ohozená krví – kapičkami do výšky jednoho metru!!!), čili takový ty věci, co mě napadaly jako první – ulomený zub, krev z trusu, zatržený drápek, apod., byly prostě úplně lichý. Pak jsme si všimli, že Martin má krev na rameni, identifikovali jsme tedy, že je to od Maryšky, protože jí držel on, když jsme jí poprvé prohlíželi (ještě že sleduju Kriminálku Miami :-)), Maryšku jsme tedy podrobili dalšímu zkoumání, byla z toho děsně nadšená, už ležela na svým totemu, že jde spát a my tam s ní otáčíme a zkoumáme jí jak šílený. A tu, na pacičce mezi prstíky, jsme objevili krev. Už jsem tomu přestávala rozumět, jak může být rozcákaná krev na zdi, když má asi zatržený drápek, zkoumali jsme tedy blíže a zjistili, že má malinko rozseklý polštářek.

Zbytek příběhu už jsme domysleli rychle, holky mají jednu jedinou společnou hru – boxovaná u dveří, spočívá v tom, že u skoro zavřených dveří sedí každá z jedné strany a ve vzniklé mezírce mezi futry si pacičkami boxují, bohužel, včera jí asi Garry trefila drápkem a zrovna do polštářku. Dvojitá smůla, normálně se u toho fakt nedrápou, toho bych si všimla, navíc kdyby jí škrábla do tlapky, asi by následky nebyly takové. Než jsem donesla vatičku a převařenou vodu na očištění, ošetřila se Maryška sama a dál se vesele klouzala po podlaze ve snaze vrátit K.O. Garry!

Dnes po práci tedy udělám kšeft OBI a vyberu nějaký pěkný pruh tapety na zakrytí krvavých stop na té barevné stěně, další dvě stěny holt budeme muset vymalovat na bílo :-)

Konec dobrý, všechno dobré, ale spát jsme šli zase až po půlnoci... Raději neříkám, že dnes už se opravdu vyspím, kdo ví, jak by to zase dopadlo.

Krásný den všem,

Lu Maryšková Garinková